Zatopené kamenolomy na Jesenicku – mokřadní biotopy

Po ukončení těžby surovin dochází často k zatopení těžebních jam.

 

K zatopení může dojít několika způsoby:

·        Srážkovou (dešťovou) vodou

·        Vývěrem spodních vod ve skalních puklinách

·        Úmyslné zatopení svedením povrchových vod do lomu (např. potůčku … )

·        Kombinací některých výše uvedených možností

 

Po zatopení  bývá voda v lomech zpravidla několik let až desetiletí čistá, čirá - s dobrou viditelností ke dnu. Takovéto lomy bývají využívány ke koupání, nebo bývají zarybněny a je v nich provozován sportovní rybolov.

Jezírka v lomech jsou postupně zanášena listím, větvemi a jinými organickými materiály. Po určité době dochází k eutrofizaci, tj. postupnému obohacování vody (resp. celé lokality) organickými živinami, které má za následek růst primární produkce zelené hmoty, tj. rostlin.  Voda pak často získává nevábný vzhled – tzv. vegetační zbarvení vody, tj. viditelné zbarvení vody způsobené nárůstem masy vodních řas (kromě druhů tvořících vodní květ).

Životnost zatopeného lomu závisí na velikosti a hloubce vodní plochy. Menší a mělčí jezírka bývají zanesena dříve, řádově v letech (i v desítkách let). Větší a hlubší lomy mají mnohem delší životnost. Voda v nich bývá čistá i několik desetiletí.

Na životnost lomu a čistotu vody má vliv i složení společenstva organismů, které daný biotop obývá. Velmi negativní dopad na kvalitu vody (a tím i na životnost zatopeného lomu) má nevhodná rybí obsádka. Ryby vyvíjí silný vyžírací tlak na ostatní organismy – především na drobné bezobratlé vodní živočichy (zooplankton … ), kteří vodu čistí (živí se řasami, rozkládají napadaný organický materiál – jsou to tzv. destruenti). 

Do lomů jsou neustále vysazovány další ryby. Vysazením velkého množství ryb v nevhodném složení často dochází k narušení rovnováhy v ekosystému s následným zhoršením kvality vody (růst řas, sinic – tzv. vodní květ). Nadměrné množství řas tedy může být způsobeno mj. absencí, nebo nedostatečným množstvím zooplanktonu, destruentů.

Na konci vegetačního období (podzim) pak řasy i jiné vodní rostliny (např. okřehek, trhutka) ve velkém množství odumírají a padají ke dnu, kde zahnívají. Při tlení dochází ve vodě k úbytku kyslíku. Následkem může být úhyn organismů, citlivých na množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Nejčastěji dochází k úhynům raků, také např. k úhynu larev obojživelníků se žábrami (čolek)..

Velkým nešvarem je na Jesenicku  snaha vodu v takovýchto lokalitách chemicky upravovat – např. vápněním … Vápnění provádí zejména rybáři, kteří výše popsané přirozené procesy neznají. Vápněním paradoxně dosahují zcela opačného efektu - růst řas podporují a sami sobě rybářské revíry znehodnocují. Vápněním doslova likvidují drobné bezobratlé živočichy - potravu ryb (plankton, larvy hmyzu …) a také vývojová stadia obojživelníků  a dokonce i kriticky ohrožené raky … Voda je pak po hygienické stránce nevhodná ke koupání.

Po několika letech až desetiletích od ukončení těžby a zatopení těžebního prostoru dochází k takovému zanesení organickým materiálem, že se z původně krásného a čistého jezírka stane nevábná bažina – mokřadní biotop. I tyto bažinaté lokality však postupem času zcela zaniknou ...

Právě takovéto lokality mají pro vodní živočichy velký význam. V poměrně suché oblasti Žulovské pahorkatiny a podhůří Rychlebských hor jsou zejména pro obojživelníky doslova záchranou … Umožňují jim přežít a téměř nerušeně se vyvíjet. Absence ryb, které v těchto lokalitách většinou nedokážou přežít, zajišťuje obojživelníkům, ale i dalším vodním organismům, téměř 100% úspěšnost při rozmnožování. 

 

Chraňme vodní živočichy i jejich stanoviště  !!!