Kamenolomy

 

Celá oblast podhůří Rychlebských hor,  Žulovské pahorkatiny a Zlatohorské vrchoviny byla v minulosti silně zasažena povrchovou (i podzemní) těžbou, zejména žuly, mramoru, ale i dalších hornin a nerostů (písek, jíly, kaolín, lignit, hadec, zlato, barevné kovy, křemen, amfibolit, … ).

Povrchová těžba v kamenolomech a zpracovávání hornin a nerostů na Jesenicku probíhá relativně krátkou dobu (cca 170 let),  pomineme-li těžbu barevných kovů a železné rudy – která zde probíhala po staletí. Podzemní těžba rud a barevných kovů je v současnosti utlumena, obrovský význam pro region má dosud těžba kamene a písku.

Dlouhé období se v minulosti zpracovávaly pouze horniny, které se nacházely na povrchu. Ještě dnes můžeme nalézt nástroje a stopy po opracovávání kamene na mnoha suťových polích a na skalních útvarech v místních lesích. K opracování byly sbírány také větší balvany na polích, nebo i tzv. bludné balvany – přisunuté do oblasti ledovcem.

První kamenolomy byly založeny až v 19. století, kolem r.1830. Rozmach kamenictví nastal v jeho druhé polovině, kdy bylo na Žulovsku založeno několik firem na těžbu a zpracování kamene. Kvalitní kámen (především žula a mramor), který se nachází v celé oblasti, znamenal skvělé podmínky pro kamenickou výrobu.  Místní kamenické firmy se vyznačovaly vysokou kvalitou svých výrobků a velmi rychle se začaly prosazovat na trhu po celém světě. V mnoha případech byl kámen k opracování dovážen na Jesenicko např. až z Jižní Ameriky (Brazílie), Afriky a celé Evropy. To svědčí o velkém umění a kvalitní práci kamenických mistrů z Jesenicka.

Mezi často vyráběné zboží patřily např. schody, kamenná zábradlí, portály, obrubníky, kamenné obklady, dlažby a kostky na dláždění silnic, pomníky, pamětní desky, kamenné sloupy, kamenná koryta, sochy, … ale také stavební kámen. Opomenout nelze ani těžbu písku v Písečné a výrobu vápna v mnoha vápenných pecích v okolí Supíkovic a Velkých Kunětic. Velký význam měla těžba a zpracování kaolínu v šamotárně ve Vidnavě. Výrobky z Jesenicka můžeme vidět v celém světě v mnoha významných stavbách (v ČR např. na Pražském hradě).

Těžba a zpracovávání kamene pokračuje dodnes, i přes útlum kamenické výroby v období hospodářské krize v první třetině 20. století a přes další úpadek v období 2. světové války, spojený s odchodem kamenických mistrů a odborníků Německé národnosti při odsunu Němců z Jesenicka. Odsun německých kameníků byl po roce 1945 velkým problémem pro celý region. V kamenické výrobě byla před válkou zaměstnána velká část obyvatelstva. Opuštěny byly mnohé lomy,  kamenické dílny a brusírny. Přistěhovalci zpočátku nedokázali tento potenciál využít. Mnoho provozních budov zchátralo a již nikdy v nich nebyla výroba obnovena. Proto byli na Jesenicko povolání kameničtí mistři a kameníci z vnitrozemí, především z okolí Skutče a Holic. Zaučovat v kamenictví se začali lidé původně zcela jiných profesí. Kamenická výroba po 2. světové válce již nikdy nedosáhla předválečných kvalit a rozměrů. Mnohé lomy zůstaly opuštěny.

Pro region má však zachování kamenictví velký význam i dnes. Podstatně snižuje nezaměstnanost. Bohužel lze sledoval určitý pokles zájmu o kamenické výrobky a o kamenické práce obecně. S tím je nepochybně spojeno i zrušení dvou kamenických škol na Jesenicku – školy v Supíkovicích a zejména kamenické školy se staletou tradicí v Žulové.

V současnosti je největší těžařskou firmou na Jesenicku rakouská firma OMYA a.s., která těží a zpracovává vápenec (lom na vrchu Smrčník v Lipové). Tato firma těží cca 300 000 tun vápence ročně. Další v pořadí je firma Slezský kámen a.s. z Jeseníku, která těží a zpracovává především žulu, ale také mramor v několika kamenolomech na Jesenicku (např. Nový lom v Černé Vodě, lom Petrov v Žulové, lom Huttung ve Vápenné, lom Kaní hora ve Skorošicích, mramorové lomy v Supíkovicích a v Horní Lipové). Mezi menší patří např. firmy Ralux (žulový lom v Žulové), Slezská žula (žulový lom na Zelené hoře ve Vápenné), Lucky CS Gold (žulový lom Jašek ve Skorošicích) a ještě několik dalších menších firem ve Vápenné a Nové Červené Vodě.

Firma OMYA z  těženého vápence vyrábí mikromleté drtě s širokým využitím v chemickém, gumárenském, papírenském … průmyslu, také v kosmetice a pod..  Ostatní firmy vyrábí převážně dlažby (dlažební kostky ze žuly i z mramoru), obklady, schody, obrubníky, hraniční mezníky, stavební kámen. V omezené míře i další různé kamenné výrobky.

 

Útlumem těžby a opuštěním mnoha lomů po roce 1945 se ráz krajiny, po estetické stránce silně poznamenané těžbou, začal rychle měnit. Opuštěné lomy začaly rychle zarůstat dřevinami a jizvy v krajině se začaly postupně ztrácet. Dnes při pohledu na místní lesy není po stovkách kamenolomů ani památky. Vidět můžeme pouze několik stále činných kamenolomů v okolí Supíkovic, Žulové, Černé a Červené Vody a Vápenné, které jsou zmíněny výše.

Při povrchové těžbě vznikly v minulosti stovky těžebních jam různé velikosti: od velmi malých lomů o půdorysných rozměrech třeba jen 4x4m s hloubkou kolem tří a více metrů,  až po lomy obrovských rozměrů (400 x 150m  s hloubkou několika desítek metrů). 

Podle způsobu těžby rozeznáváme tři druhy lomů

  • lomy jámové : lom založen na povrchu většinou na rovině, v mírném svahu, nebo na vrcholu kopce a těžba postupuje vertikálně od povrchu do hloubky – u větších lomů po etážích.

  • lomy stěnové: lom založen ve svahu kopce, těžba postupuje horizontálně směrem do svahu, většinou po etážích.

  • lomy zahloubené: kombinace předchozích dvou způsobů, kdy se lom založí stěnovým způsobem ve svahu kopce a dále těžba postupuje vertikálně jámovým způsobem.

Po opuštění lomů došlo v mnoha případech k jejich zatopení. Na jejich dně se nahromadila srážková voda, nebo voda vyvěrající ze skalních puklin. Zpočátku byly takovéto lomy často využívány ke koupání, nebo k chovu ryb a rybolovu. V několika lomech se dá koupat dodnes, 13 lomů v oblasti je rybářským revírem ČRS – i když zde mají ryby zcela nevyhovující podmínky.

Většina lokalit však podlehla rychle postupující sukcesi (zarůstání dřevinami a zanášení organickým materiálem). Takto byly vytvořeny velmi cenné antropogenní mokřadní biotopy s výskytem celé řady organizmů, vázaných na vodní prostředí. 

Z pohledu hydrogeologického jde v tomto případě o oblast velmi suchou. Podloží je téměř nepropustné, srážková voda je z krajiny velmi rychle odváděna. V oblasti se ve větší míře nenacházejí vodní plochy, ani žádné mokřadní biotopy, významné z pohledu rozšíření a možností nerušeného rozvoje organizmů  vázaných na vodní prostředí. Umělé vodní plochy (rybníky) jsou intenzivně využívány k chovu ryb a ke sportovnímu rybolovu. Živočichové, vázaní na vodní prostředí (zejména obojživelníci), nemají v takto využívaných vodních plochách  pro svůj rozvoj vhodné podmínky. Přírodní mokřady byly v minulost odvodněny, zmeliorovány a vysušeny. Revitalizaci krajiny, především odstranění melioračních zařízení, není bohužel věnována žádná pozornost.

Zatopené těžební jámy se tak staly významným prvkem životního prostředí a mají v celé oblasti obrovský význam pro udržení druhové rozmanitosti vodních organizmů.